Domácí kuchyně: proč je znovu trendy stát u sporáku?
Jídlo na pohodu
Jídlo má v posledních několika letech zpátky svou prapůvodní roli. Spojuje nás. Stmeluje rodiny i přátele, baví nás. Scházíme se ve velkých i malých kuchyních, společně vaříme, vzájemně ochutnáváme, oprašujeme staré rodinné recepty, a ty od (pra)babiček jsou rázem těmi nejoblíbenějšími. Jídlo jsme si znovu začali spojovat s teplem rodinného krbu, s pohodou a opravdovostí. Vrátil se mu punc zábavy, hravosti. A svým způsobem dostalo navíc domácí jídlo nálepku něčeho, co je vlastně hodné obdivu, protože je pořádně vymazlené.
Vařím, vaříš, vaříme…
Vařit ve velkém začali také muži. Za poslední dva roky vyšel dokonce nespočet kuchařek, které „nahánějí“ muže k plotně místo žen nebo ženám k rukám. Sám doma a hladový, Kuchařka pro mého muže, Easy weekends – když muž vaří o víkendu… A je jich ještě mnohem více. A snad že muži vždycky říkali, že jsou v kuchyni kreativnější, je najednou kreativnější a bohatší celý domácí jídelníček. Protože chlapi přece jen vaří trochu jinak. Nebojí se experimentovat, dotvářejí si recepty po svém, jejích jídlo je obvykle pikantnější. A jejich role v domácí kuchyni už nepřehlédnutelná.
Na surovinách záleží
Návrat k domácímu vaření a postupné opouštění polotovarů s sebou přinesly také větší pečlivost při nákupu surovin na vaření. Čteme etikety, chodíme na farmářské trhy, známe biopotraviny, máme doma čerstvé bylinky, začali jsme péct domácí chleba a vyrábět si sýry, máslo, jogurty… Zjistili jsme konečně, že ten boom, který začal v 70. letech minulého století a měl nám s polotovary šetřit čas trávený v kuchyni, nebyl nic jiného než nafouknutá bublina a že je lépe si do polévky nastrouhat mrkev, petržel, nakrájet brambory a přidat poctivý, pár hodin tažený vývar, než se spoléhat na „prášek z pytlíku“, který nemá s polévkou nic společného. Návrat k poctivým surovinám nám usnadnil i fakt, že nám záleží víc na tom, co jíme, eliminujeme „éčka“, sůl, akcentujeme zdravější životní styl a přestali jsme si myslet, že zdravé = dietní = bez chuti. Zdravé je spíše uvařené z maxima původních, neupravovaných surovin. Tedy naopak plné chuti! Stejně jako domácí jídlo.
V.I.P. domácí vaření
Domácí vaření pochopitelně pomáhají zviditelnit také V.I.P. kuchaři a kuchařky. Oblíbený Zdeněk Pohlreich vydal knihu Moje domácí kuchyně a patří mezi jeho knihami k nejoblíbenějším. A taková Karolína Kramberská? Ta už několik let na TV Prima vzdává hold domácímu vaření ve svém pořadu Karolína – domácí kuchařka nebo ve svých třech kuchařských knihách, v nichž s elegancí sobě vlastní bere poctivé recepty našich babiček a pomáhá jim znovu se uchytit v kuchyni 21. století. U obou výše jmenovaných je z každého receptu cítit láska k jídlu, ale hlavně k těm, pro koho jej vaří. Protože i to je vlastně u domácího vaření nesmírně důležité: když totiž vaříte pro někoho kolem sebe, dáváte mu tím najevo lásku, pečujete tím o něj, staráte se a dáváte mu kus sebe s každým hotovým obědem.
P.S.:
Pokud vám to s domácím vařením zrovna moc nejde, sledujte na našem webu nově vypsané kurzy vaření. Karolína Kamberská se chystá vzít vás hned dvakrát na svůj osobitý výlet po domácích receptech okořeněných jejími vzpomínkami na jih Evropy (protože vařit domácí jídlo neznamená vařit jen to české). V lednu už je úplně vyprodaná, ale na jejím březnovém termínu zbývá ještě pár míst! A Zdeněk Pohlreich vám zase může na kurzu u nás, v Gourmet Academy, ukázat, jak vařit pro přátele. Jen pozor, nové termíny tohoto kurzu vypíšeme až v únoru, tak si je nenechte ujít a sledujte Gourmet Academy! Bude tam. Už brzy!
