Klára Řezníčková

Zní to jako příběh z pohádky. Klára Řezníčková totiž neměla s profesionální cukrařinou dlouho nic společného. Pekla jen tak, sama doma, hlavně makronky. Pekla pro rodinu, přátele… A protože jeden z nich tehdy pracoval ve špičkovém hotelu Augustine, kde působil jako šéfkuchař Marek Fichtner, odvážila se zeptat, jestli by nemohla vidět, jak to chodí pro změnu v profi cukrařině.

„A vyšlo to. Šla jsem se podívat k tehdejší šéfcukrářce Karolíně Kocincové a zažila něco, co pak už nikdy v životě. Jakmile jsem vstoupila do kuchyně, věděla jsem, že tam patřím. Byla jsem fascinovaná přesností práce, načasováním procesů, vyladěním postupů, rozmanitostí přístrojů. Cítila jsem se jako Alenka v Říši divů. A věděla jsem, že tohle je pro mě správně,“ vypráví s naprostou pokorou o okamžiku, který jí změnil život.

Z návštěvy se stala brigáda a rychle přišla i nabídka na stálé místo cukrářky. Klára neváhala, přestože musela své rozhodnutí obhajovat před rodinou, přáteli. A přestože ve snadné pozici nebyla ani v kuchyni. Neměla za sebou žádnou praxi. Ale uměla. To rozhodlo o všem. Tím spíš, že se brzy uvolnilo i místo samotné šéfcukrářky.

Dnes už působí pár let v Červeném jelenu, znovu pod taktovkou Marka Fichtnera. A jako šéfcukrářka má prostor i pro svou lásku k preciznosti. „Když vymýšlím dezerty na novou sezónu, pouštím se do výpočtů, vážení i přesných kalkulací, protože tak mě to baví. Teprve, když vím, co a jak a mám představu o finální vitríně s dezerty, začínám s kreativní částí a tvořím,“ popisuje Klára Řezníčková to, co za cukrářskou prací obvykle nebývá vidět.

Miluje žloutkové věnečky. „Ty bez polevy, s odlehčeným krémem, které jen lehce pocukrujete. Můžu také čokoládové dorty nebo dezerty, v nichž hrají hlavní roli citrusy,“ prozrazuje a vůbec se netají tím, že na všechno, co dneska peče s jistotou, si musela přijít sama. „Tím spíš mám pochopení pro všechny, kdo se teprve učí. Vím, kolik je za tím hledání. A vím, že dnes dokážu předat triky a hacky, které kdyby někdo předal mně, nesmírně by mi to usnadnilo celou cestu.“

I proto, jaký za sebou má příběh, dává ve své kuchyni prostor stážistům. A věnuje jim plnou pozornost. „Nikdy totiž nevíte, koho potkáte. Sama vím, že dostat šanci může být rozhodující.“

Se stejnou otevřeností se chystá také na kurzy pečení v Gourmet Academy. Jejím přáním je předávat přesné technologické postupy, ale také pomáhat zachytit momenty, v nichž se něco nepovede – s vysvětlením toho proč. Protože pochopit, co a jak spolu funguje, reaguje nebo souvisí, je pak základním předpokladem toho, aby se vám chyby v pečení už nemusely dít.

A Klářin cukrářský sen? „Nikdy jsem nebyla v Paříži. Takže i když to možná není ten úplně největší sen, chtěla bych tam. Vlastně vůbec by mi nevadilo projíst se Francií jako takovou,“ usmívá se.