Vojtěch Vrtiška: Denně peču tak dva tři dorty

Vojto, my si povídáme jen dva tři dny poté, co všichni zjistili, že jste vyhrál. Hned se strhla tak trochu mela! Jdete z rozhovoru do rozhovoru. Jak ten chaos zvládáte?

Jedu podle diáře, což mě teď momentálně hodně zachraňuje. Udává mi to tempo a pomáhá udržovat flow věcí, které mám dělat. Zároveň nemám prostor moc koukat daleko dopředu. A můžu všechno nechat plynout, za to jsem hodně rád.

Samozřejmě se také dostavila určitá euforie, hodně se vrátilo to, co jsem cítil při skutečném konci natáčení. A je to moc hezké. Mám opravdu krásné ohlasy. Akorát nemám čas na všechno reagovat, což mě trošku deprimuje.

Teď všude mluvíte samozřejmě hlavně o pečení. Máte ještě vůbec prostor péct doopravdy, doma, tak jako před soutěží?

Peču pořád. Denně mám v ledničce tak dva tři dorty. A dneska jsem pekl ještě indiánky, abych měl co s sebou vzít do studia Sama doma, kam právě mířím.

To je spousta práce a času!

Ale naštěstí se to pořád dá skloubit s rozvrhem přenášek. A teď tedy s přednáškami a rozhovory a dalšími povinnostmi, které pro mě vyplývají z vítězství v soutěži.

Mně se vlastně líbí, jak to všechno máte rozvržené. Ale pojďme zpátky k pečení. Změnilo se díky soutěži to, co vás na cukrařině baví? Nebo vám i po soutěži zůstala láska k tomu, co před tím, jen dnes už používáte naprosto nové postupy, technologie výroby?

V podstatě jediné, co se změnilo na mém pečení je to, že k němu teď má přístup daleko více lidí. Také mám „napečeno o půl roku víc“ zkušeností. Peču opravdu každý den, kupuju si nové vybavení, zkouším nové technologie a experimentuju… Což znamená, že se pořád někam posouvám. A ještě jedna důležitá věc: moje láska k pečení se ještě zvětšila. Což bych před tím půl rokem vlastně už ani nečekal. Ani by mě v té době nenapadlo, že to ještě jde.

My všichni máme doma jeden mixér, možná robota… S čím pracujete vy? Je to fakt tak velký rozdíl, mít třeba profi vybavení?

Upřímně? Bydlím ve starém bytě se starou socialistickou linkou. Mám jeden robot, jeden ruční šlehač a že by mi v kuchyni stál shocker (na rychlé zchlazení, pozn. red.), tak to nestojí. (směje se) Spíš používám nové formy, nové techniky pečení.

A přesto zvládáte dva tři dorty denně?

No, dá se to. Ale je to zase o tom plánování. Dorty jsou navíc oproti například minidezertům poměrně vděčné. Máte u nich nějaký podobný základ, který máte upečený za nějakou určitou dobu, a vy během ní můžete stihnout další věci.

My diváci obvykle od těch, kdo vyhrají podobné soutěže, čekáme, že hned vydají kuchařky, rozjedou své podnikání, otevřou vlastní cukrárny… Ale vy se na nic podobného nechystáte. Je těžké ustávat taková očekávání?

Na kuchařku se chystám, ta vyjde na podzim. Co se týče velkých provozů, jsem realista. A jako realista vím, že jsem pořád jen cukrář amatér. Ve velkém provozu bych se „utopil“. Mě baví péct. Baví mě dělat dorty, které by mi v reálu ani nikdo nedokázal pro jejich pracnost zaplatit. Jenom když se podíváte na dort Srdce na mém Instagramu, tam jen pouhé vyřezávání zabralo pět hodin.

A otevírat do toho provoz, to nedává smysl. Časem, až získám zkušenosti, tak možná. A také, až nastane ta správná chvíle. Ale teď rozhodně ta správná chvíle nenastala. Pořád jsem sám pro sebe hlavně nadšenec, a tím myslím ještě dlouho zůstanu. Cítím se v tom dobře. Mám tak mimo jiné prostor pro sociální sítě, na kterých můžu otevřeně prezentovat opravdu to, co dělám rád.

V pořadu Peče celá země jste také pekl řadu věcí, které byly z diváckého pohledu netypické.  Která byla ale netypická pro vás samotného?

Zlomový byl první dort, ten trnkový. Jestli jsem cítil velký stres, tak ve chvíli, než vejdete do stanu a máte šanci si skutečně všechno osahat. Z tohoto pohled byl zlomový a netypický první díl. A dort se navíc povedl nad očekávání. Díky němu mě veřejnost také myslím začala vnímat.

Co se týče samotného pečení, tak největší výzvou byl dost paradoxně závin. Protože tam všechno to hezké, co já bych dal ven, překryjete těstem a máte z toho jakýsi „knedlík“. To není nic, co bych se sám o sobě rozhodl péct. Udělat z toho něco, co bude vypadat alespoň trochu přitažlivě, byla fakt výzva.

Když se dívám na váš Instagram, vidím velký dar estetického cítění. Máte úžasný, takřka umělecký rukopis. Až se mi nechce věřit, že jste nestudoval žádnou uměleckou školu nebo to na ni alespoň nezkusil.

Ne. Z výtvarky jsem, pravda, maturoval, protože jsem se věnoval kaligrafii. Ale zkušenosti z výtvarky se mi určitě hodily, když jsme dělali právě výtvarný dort. Vybral jsem si Moneta, jen díky svému učiteli ze střední. Jinak jsem o umělecké škole ani neuvažoval. Nenakreslím portrét… Moje tvoření je hodně specifické. Možná až tak, že bych myslím neprošel talentovkami. Co tam máte předvést? Nakreslit portrét, zátiší, postavu… Myslím, že by to nevyšlo.

A co se instagramových fotek týče? Kam chodíte pro inspiraci, když fotíte své dorty na sociální sítě?

Ve chvíli, kdy mám v hlavě vizuál toho dortu, tak už zároveň vím, jak ho chci vyfotit. Snažím se, aby ty fotky byly nějakým způsobem jiné, mám rád určitou bizarnost… Takto mě to moc baví. Celý ten styl zdobení i focení se vlastně snažím už i cíleně pěstovat, protože si myslím, že je to jedna z mých nejsilnějších stránek. Je to něco, co mě hodně odlišuje od toho, co tu v cukrářství jinak máme.